Hausfrau je debutový román od Jill A. Essbaum. Tato americká autorka se před vydáním knihy zabývala hlavně psaním poezie. Originál byl vydaný v roce 2015, k nám se dostal nedávno.
Jako první mě, trošku povrchně, okouzlila obálka. Bíločervená kombinace, listy, prsten. Dokonalost v jednoduchosti. Na dotek jsou některé části vystouplé a to jen umocňovalo celkový dojem. Na zadní straně je pak slovníkový výklad slova Hausfrau.
Po otevření knížky jsem byla omráčená tím, jak je celý design propracovaný. Červené písmo! Velmi, velmi originální. Obálka knihy ale trošku mate. Člověk by si představil něco hrozně romantického a vášnivého - prostě červenou knihovnu. To by byl ale rozhodně mylný úsudek.
Anna se vdala za Švýcara a z Ameriky se s ním přestěhovala nedaleko od Curychu. Mají tři děti, velký dům, Anna nepracuje a manžel vydělává spoustu peněz. Zní to docela idylicky, ne? Anna ale není typ ženy, kterému by to vyhovovalo. Anna je znuděná. Připadá si vyčleněná. Za devět let ve Švýcarsku se pořádně nenaučila německy.
Příběh se odehrává během třech měsíců (září - říjen - listopad), kdy Anna začne docházet na kurzy němčiny. Není to ale klasický chronologický příběh. Anna vypráví hlavní dějovou linku, zároveň se vrací ve vzpomínkách, vypráví úryvky z psychoanalýzy a ze svých milostných románků. Střídá různé myšlenky. Zajímavé je i celkové přemýšlení Anny a německé výrazy vysvětlené a uvedené ve zvláštních spojitostech. Některé části jsou takové skoro bez citu, prostě strohý popis událostí.
Anna je každopádně hodně složitá osoba. Tak trošku poddajná, naoko smířená se svým životem. Uvnitř si ale není vůbec ničím jistá. Miluje svého manžela? Svoje děti? Svoje milence? Cítí vůbec něco? Právě tyhle pocity Anna řeší, chvíli jakoby plná emocí a chvíli jakoby necítila nic. Essbaum ukazuje postavu rozpolcené ženy, ztracené ve vlastním životě, vlastních lžích. Ukazuje hlubokou depresi. Anna prostě jen přežívá a neumí to zvrátit. Ani teď nevím, jestli pro mě byla Anna spíš záporná postava, která si za to všechno mohla sama nebo někdo, s kým soucítím a snažím se ho pochopit. Nejspíš obojí.
Knížku rozhodně doporučuji. V hlavě vám těch 250 stránek zůstane hodně dlouho. Celé mě to hodně zasáhlo a donutilo přemýšlet.
Četli jste Hausfrau? Jak na vás působila a jaký na tuhle knížku máte názor?
Tak zase zpátky knížce, knihomolové!
Niky
Komentáře
Okomentovat