O těchto knihách jsem slyšela celkem pozitivní recenze (hlavně na první díl) a zaujaly mě především díky tomu, že jsou to epistolární romány - tedy knihy psané v dopisech (tady konkrétně v emailech). Zajímalo mě, jak takový příběh může být postavený, jak autor dokáže všechno potřebné vtěsnat do rozhovorů dvou lidí, aniž by říkal něco okolo. V knihovně jsem si vypůjčila nové vydání obou dílů v jedné knize. Tohle vydání od nakladatelství Host, které vydalo oba díly i samostatně, má celkem 448 stran. Autorem knih je Daniel Glattauer.
První díl, Dobrý proti severáku, mě vážně dostal. V příběhu jsou dvě hlavní postavy - Emmi a Leo. Díky tomu, že si píšou emaily, se poznávají a stejně tak je poznává i čtenář. Nic jiného není řečeno a to mě jaksi pořád udržovalo v napětí. Až teprve tím, jak si Emmi a Leo o určitých věcech psali, jsem se vlastně dozvídala, co se děje.
Postava Emmi mi tady připadala spíše protivná, náladová a na druhou stranu vtíravá, stojící o pozornost. Leo mi přišel takový hodně nerozhodný, zmítaný protichůdnými pocity. Oba se snažili držet určité hranice jejich psaní a jakéhosi vztahu, který mezi nimi vznikal. Proto mě naprosto šokovalo posledních pár stránek. Musím se přiznat, že takový konec jsem opravdu nečekala. A že to byl otevřený konec, který přímo vybízel k pokračování.
Každá sedmá vlna navázala tam, kde skončil Dobrý proti severáku, i když o nějaký čas později. Obdivuji autora, že se postavy dále vyvíjeli stejně jako jejich vztah a vlastně i soukromý život obou dvou. Emmi mi přišla o dost sympatičtější, ale pořád hodně nevyzpytatelná. Leo se naopak dle mého moc nezměnil, u něj se změnil spíše pohled na vztah s Emmi, na vypořádání se s ním.
I přes stále udržované napětí mi bylo celkem jasné, jak to nakonec skončí. A pořád jsem četla a doufala, že to bude třeba jinak. Takže nebýt toho konce, se mi v podstatě líbil i druhý díl. Byl o něco psychologičtější než první, šlo se více do hloubky.
Každou sedmou vlnu jsem četla dokonce dvakrát. A to proto, že Daniel Glattauer je rakouský spisovatel a kniha je tedy psaná originálně v němčině. Vzala jsem to jako výzvu a každou kapitolu vždy přečetla v němčině a pak teprve v češtině. Některé věty byly hodně jednoduché a jiné naopak hodně složité, protože Glattauer hodně využíval hru se slovy. Taky gramatika byla docela složitá, hodně se využíval podmiňovací způsob, dlouhé věty a hodně dlouhá slova. Proto mi překlad do češtiny od Ivy Kratochvílové přišel naprosto skvělý.
Dobrý proti severáku rozhodněji doporučuji, pro zvědavce jako já i Každou sedmou vlnu. Tento styl románů se mi opravdu zalíbil a těším se na další knihy v tomto duchu.
Tak zase zpátky ke knížce, knihomolové!
Niky
Komentáře
Okomentovat