Schůzka s lovcem hlav

V pořadí devátá kniha autora Jo Nesbo. Vyšla v roce 2008, v České republice se zpožděním tří let. Moje první knížka od Nesba, přečteno v červenci 2016. Ano, jsem trošku opožděná.

Když jsem si v knihovně vybírala, kterou knížkou ukončím svojí neznalost těchhle tolik zbožňovaných kriminálek, sáhla jsem po Lovcích hlav. Lovci hlav. To by mohlo znamenat, že padají hlavy, takže předpoklad kriminálky splněn. Knížka má 250 stránek, tak akorát, když člověk neví, do čeho jde. A pak ta obálka - "kravaťák" v gumových rukavicích. Tak od toho člověk může čekat něco surového a chladnokrevného.

Knížka je rozdělená do pěti, později logických, částí. V první části jsem si říkala, jestli si náhodou nevybrala něco jiného. Ale brzy jsem pochopila, že těch 70 stránek bude důležitých.

Příběh se točí kolem Rogera Browna, lovce hlav a jeho ženy Diany. Roger krade obrazy, Diana vlastní galerii a chce dítě. Do příběhu vstupuje Clas Greve, kandidát vhodný pro Rogera - na manažerskou pozici i jako oběť další krádeže. Jenže Roger po krádeži nachází parťáka Oveho ve svém autě mrtvého…Kdo za tím stojí? Co všechno musí Rogerovi dojít? Jakou roli v tom má Diana, Lotte, Clas a Ove? Co všechno je tenhle kravaťák ochotný obětovat? Kam až je ochotný zajít?

Nejdřív jsem měla pocit, že je jasné, jak se to všechno odehrálo. Další stránka mě přesvědčila o opaku. S pocitem, že jsem na to konečně přišla, otočím stránku a zjistím, že celý příběh byl opět úplně jinak. Rogerovi to pálí a okamžitě mu všechno dojde (zatímco já jsem si snažila složit jednotlivé části příběhu do nějakého přijatelného obrazu). Aby toho nebylo málo, tak na konci se dozvídám další verzi celého příběhu!

Knížka se četla úplně sama a popisy některých částí děje mě přiměli zamyslet se, jestli to náhodou Nesbo sám nezažil.

A jak teda dokáže Nesbo dostat do 250 stránek tolik zvratů, akce a jak se mu daří vodit čtenáře za nos, aby si myslel, že na všechno přišel a k čemu je teda těch zbývajících 100 stránek?

Tak rychle ke knížce, knihomolové!